před časem nám kamarádi darovali plachetničku, kterou měli odloženou u rybníka. dlouho jsme váhali, zda se do její opravy máme pouštět, než jsme na celou věc trochu zapomněli. jednoho dne však začala plíživá práce...
to, co původně měla být jen výměna pár viditelně poškozených částí, skončilo vrtáním se v shnilé překližce, renovováním dílů, učením se za pochodu.
nechtěl jsem jen zazáplatovat pár děr a spustit plachetku na vodu co nejdřív, "abychom si užili, než se rozpadne". avšak zevrubná oprava znamenala dlouhou, osamělou cestu...
nechtěl jsem jen zazáplatovat pár děr a spustit plachetku na vodu co nejdřív, "abychom si užili, než se rozpadne". avšak zevrubná oprava znamenala dlouhou, osamělou cestu...
loď se pomalu přeměňovala z vraku do krásného tvaru, který kdysi měla. výsledek je trochu neohrabaný a nepřesný. možná proto, že nejsem doopravdy stavitel lodí. zatím.